Sport intelektově postižených
→Pojem mentální postižení

Pojem mentální / intelektové postižení (mentální retardace)

Světová zdravotnická organizace používá v 10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí (1992) termín mentální postižení (MP), stejně jako Americká psychiatrická asociace ve 4. revizi Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (2000). V současnosti se však celosvětově stále více preferuje užívání termínu intelektové postižení. Jde o postižení charakterizované podstatným omezením jak v intelektových schopnostech, tak v adaptivním chování vyjádřeném v koncepčních, sociálních a praktických adaptivních dovednostech a vzniká před 18. rokem života (http://www.aamr.org/Policies/faq_mental_retardation.shtml, 2008).
Snížení intelektových schopností je možné třídit podle jeho stupně, který je pomocí psychologické diagnostiky inteligence určen srovnáním schopností daného jedince s normou. Průměrný výkon je charakterizován hodnotou 100 a hranice MP je stanovena při IQ 70, tj. dvě směrodatné odchylky od průměru. Klasifikace stupňů mentálního postižení / retardace (MR) se v průběhu času různě mění vzhledem k měnícím se poměrům vzdělávání a civilizace.
V současné době platí stále klasifikace MR dle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí.

F 70	lehká MR	IQ 69 - 50
F 71	středně těžká MR	IQ 49 - 35
F 72	těžká MR	IQ 34 - 20
F 73	hluboká MR	IQ 20 a níže
F 78	jiná MR	Tato kategorie by měla být použita pouze tehdy, když stanovení stupně intelektové retardace pomocí obvyklých metod je zvláště nesnadné nebo nemožné pro přidružené senzorické nebo somatické poškození, např. u slepých, hluchoněmých, u jedinců s těžkými poruchami chování nebo u tělesně postižených osob.
F 79	nespecifikovaná MR	MR je prokázána, není však dostatek informací pro zařazení osoby do některého z uvedených stupňů MR. Je nutné zmínit se ještě o skupině dětí, jejichž inteligence se označuje v rámci širší normy za podprůměrnou (v rozpětí IQ 70-85, dříve označováno jako slaboduchost). Tvoří významný podíl mezi žáky ZŠ praktických. Podle Procházkové (1998) je těchto dětí v populaci asi 13%, a i když podle současných kritérií nejde o MR, jsou výrazně handicapovány v plnění požadavků základní školy a většinou zde selhávají.

Zařazování jednotlivců do kategorií se řídí výsledky dosaženými v testech inteligence, přičemž je zdůrazňováno, aby IQ byl měřen standardizovaným testem a byl vyšetřovanému předkládán vždy v takových podmínkách, v nichž lze získat údaje co nejspolehlivěji. Bez použití standardizovaných prostředků musí být vyhodnocení považováno pouze za provizorní odhad. Vyjádření stupně MR v IQ tedy není možno brát jako základ k posuzování osobnosti, je jen orientačním hodnocením rozumových schopností.
MR je spojena s určitým poškozením, odchylnou strukturou nebo jen porušenou funkcí, odchylným vývojem CNS. Na etiologii MR se podílí řada činitelů, které se podle působení projevují jako faktory exogenní a endogenní, podle povahy jako faktory organické (biologické) a sociální. Značná část však nebyla dosud přesně rozpoznána. Podrobné studie posledních let prokázaly, že MR nemívá jednotnou příčinu, většinou vzniká součinností vrozených a environmentálních faktorů. Mezi nejčastěji uváděné patří genové mutace a chromozomální aberace, v prenatálním období jsou to infekce, záření, hypoxie, anoxie plodu, působení toxických látek, úrazy matky. V perinatálním období jsou příčinami abnormity plodu, abnormity porodních cest a porodu. V postnatálním období to bývají infekce, záněty mozku a úrazy.
K charakteristice MR jedince neodmyslitelně patří jedinečnost jeho osobnosti a jedinečnost jeho individuálního postižení. Každý MR je originální jedinec vyznačující se specifickými zvláštnostmi jak biologické, psychické, tak i sociální povahy a individuálně se liší od druhého.
MR postihuje všechny složky osobnosti; platí, že čím hlubší je MR, tím větší je i postižení jednotlivých složek. S celkovým poškozením neuropsychického vývoje souvisí řada zvláštností v jednotlivých stránkách osobnosti. Poškození se týká procesů poznávacích, postihuje vnímání, pozorování, pozornost, představivost, paměť i myšlení, zasahuje sféru emocionální a volní, ovlivňuje adaptabilitu i chování postiženého.
Kvalitním výchovným vedením lze do značné míry jednotlivé složky osobnosti osoby s MR příznivě ovlivnit a dosáhnout velmi dobrých výsledků.
V současné době neexistuje přesný statistický údaj o výskytu osob s MR u nás ani v zahraničí. Obecně se udává odhad kolem 2-3% populace. Co se týče hloubky postižení, pohlaví a jednotlivých věkových skupin, není MR rovnoměrně zastoupena. Procházková (1998) uvádí 80% výskyt lehké MR v celkovém počtu MR, 12% u středně těžké MR, 7% u těžké MR, 1% u hluboké MR. Větší výskyt je u mužů. Nejvíce osob s MR, které vyžadují speciální péči, je ve věku 0-16 let, později jejich počet klesá díky sociální adaptaci a dosažení dalšího stupně intelektuálního vývoje.

Význam sportu pro mentálně postižené

Soutěžení a reprezentace nejsou rozhodně jediným a hlavním cílem sportu mentálně postižených. Tím je především nabídka sportovních aktivit co největšímu okruhu zájemců, poskytnutí možnosti soutěžit s rovnocenným okolím. Poměřit se tak, že sportovci prokáží sami sobě, rodině a okolí výkonnost, získají touhu po zlepšení výkonů, po vítězství.
Sport umožňuje získat nové kamarády, zvýšit sebevědomí, přispívá k orientaci ve světě a v neposlední řadě pomáhá také sportovcům s MP učit se trávit volný čas smysluplně a pozitivně. Úspěchy a vazba na sportovní aktivity pomáhají získávat úctu a podporu okolí. Tím se sport stává rovněž významným prostředkem prevence sociálně patologických jevů a trestné činnosti.