Základní cíle sportovní přípravy dětí a mládeže s intelektovým postižením

 

 

V současné době existuje  poměrně velké množství moderně sepsaných knih a učebních textů zabývajících se sportem dětí a mládeže. Sportovní aktivity této věkové kategorie jsou spojeny s obdobím vývoje dětského organismu a trénink je v zásadě potřeba chápat jako budování základů všestranného rozvoje dětského organismu. Všestranný rozvoj je hlavním úkolem sportovní přípravy dětí. Důraz je kladen na podporu přirozeného vývoje, rozvoj pohybových schopností a dovedností  s využitím takových prostředků a postupů, které by přinášely dítěti radost, podporovaly rozvíjení kladného vztahu k účasti ve sportu a vzbuzovaly touhu být lepší, touhu pracovat na svém zdokonalení. Trénink musí respektovat věkové a vývojové charakteristiky dětského organismu. Organizace sportovních aktivit dětí musí být založena na herním principu, poskytování zábavy, prožitku, dobrodružství, napětí odpovídající věku.

 

Perič (2004) hovoří o třech zásadních cílech sportovní přípravy dětí, které trenér mládeže musí mít vždy na paměti:

1. Nepoškodit děti. Tento cíl se zdá na první pohled poněkud podivný, ale často se právě ve sportu setkáváme se situacemi, kdy trenéři zatěžují děti naprosto nevhodnými  činnostmi, bez ohledu na možné následky v následujícím období. Poškození mohou mít podobu psychickou, či poškození tělesné. Psychická stránka nemusí být příliš zřetelná, tyto poruchy bývají nenápadné ale o to závažnější. Přináší stavy úzkostnosti, frustrace, vznik různých psychóz, tyto stavy mohou přinést i psychické onemocnění, mnohdy spojené s ukončením účasti ve sportu a vytvořením velmi negativního celoživotního vztahu k pohybovým aktivitám. Tělesná poškození krátkodobá v podobě různých zranění, či tělesná poškození dlouhodobého či trvalého charakteru jsou právě výsledkem systematického nevhodného zatěžování a přináší takové změny, které na kratší či delší čas omezují pohybovou aktivitu jedince, někdy dokonce zamezí jeho další účasti v aktivním sportu.

 

2. Vytvořit u dětí kladný vztah ke sportu jako celoživotní aktivitě. Je to otázka vhodného přístupu trenéra k dětem. Pokud trenér zdůrazňuje výkon a upřednostňuje péči o lepší sportovce před těmi horšími, ti horší, bez dobrého výkonu, dříve nebo později odchází znechuceni a zatrpklí ze sportu jinam, do jiných aktivit, kde se mohou prosadit (někdy do oblastí společensky nepřijatelných). Úkolem trenéra mládeže je podporovat kladný vztah k pohybu, ke sportu i u těch, kteří nebudou nikdy v budoucnu vrcholovými sportovci. Tito totiž mohou při kladném vztahu ke sportu jako běžní občané udělat velmi mnoho pro své zdraví na poli rekreačních pohybových aktivit a mnohdy i jako členové pracovních kolektivů v nejrůznějších sférách mohou kladně ovlivnit i postoje svého okolí k péči o vlastní zdraví.

Prostě pohybová aktivita a sport, zejména dětí a mládeže, musí být radost, musí přinášet potěšení a zábavu.

 

3. Vytvořit základy pro pozdější trénink. Dětský organismus je vhodně uzpůsoben pro rozvoj a osvojení pohybových dovedností, rozvoj základních pohybových schopností, přirozený rozvoj koordinačních schopností, přirozený rozvoj rychlostních schopností. Dítě může získat návyk, potřebu pravidelné účasti ve sportu, pravidelného navštěvování tréninků. Praxí je potvrzeno, že do puberty je ideální období pro osvojení základních dovedností v technické přípravě, zvládnutí techniky pohybu, vedení míče, driblingu, apod. Důraz na rozvoj těchto dovedností a schopností vytváří dobré základy pro pozdější „vážnější“ sportovní trénink.

 

Literatura

Perič, T. (2004) Sportovní příprava dětí. Praha: Grada.

Jansa, P., Dovalil, J. a kol. (2007) Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. Příbram: Q-art.

Krištofič, J. (2006) Pohybová příprava dětí. Praha: Grada.

 

 

 

připravil Pavel Tilinger